Příběh paní Hachové

Admin HLP Leave a Comment

Vážený pane profesore,
už delší dobu, co jste s objevil v politice jako poradce pro oblast sociálních věcí, jsem měla nutkání Vám napsat, leč neustále jsem váhala. Ale článek Socialistické důchody, kapitalistické ceny. Uznávaný profesor o dnešní době i naší cestě po roce ’89 mě dostatečně “nakopl” .

Nevím, jestli obrat “socialistické důchody, kapitalistické ceny” v názvu je reprodukcí Vašich slov nebo dílem redaktora, ale drtivá většina důchodců v ČR (včetně mě) s ním bude určitě souhlasit. Nejde tak ani o faktickou výši důchodu; sama jsem díky předčasnému odchodu z FSV, kde jsem se dále odmítala nechat šikanovat, a po 42 letech práce zatímnedosáhla ani na 11000 Kč, jako o to, že ti, kdo si rozhodně nežijí nad poměry (a ani nad průměr), si v této zemi nemohou nic, a už vůbec ne své výdaje, naplánovat. Zákony a přepisy se mění pomalu z hodiny na hodinu, o vývoji cen rozhoduje většinou dvou hlasů ČNB (a z avizovaného zvýšenícen 0,8% je ve skutečnosti cca 33%; tím nemyslím např. elektroniku adalší “nezbytnosti”, jejichž nákup nám neustále vnucují vlezlé reklamy, jimž věří snad jen člověk se sníženým IQ). Jde především o nehoráznost zvanou/valorizace důchodů/, která je závislá (pokud ji veleodborník na všechno typu p. M. Kalouska úplně nezařízne) na procentu inflace a bůhvíjakém dalším procentu. Jenže! Pokud se přidá stejné procento k důchodu ve výši dejme tomu 8000 Kč a k důchodu ve výši 20000 Kč, důchodci s nižším základem to nijak nepomůže. Ceny na trhu přece nerozlišují mezi výší důchodů, obchodníci a poskytovatelé služeb se neptají, do jaké skupiny kupující nebo žadatel patří, ale prodávají všem za stejnou cenu. V důsledku se tedy rozvírají sociální nůžky i právě díky této valorizaci. Za 130 Kč si prostě nepořídíte totéž jako za Kč 260.
Můj manžel, bývalý účetní, dostal (dávno před T. Okamurou, jehož nápady ve většině případů nestojí za nic) nápad, aby se při každé úpravě důchodu přidávalo všem stejně. Nešlo by tedy o valorizaci, ale o zvýšení důchodů. (Donedávna jsem myslela, že jde o synonyma, leč nějaký článek na toto téma mě vyvedl z omylu.) Nechápu, proč se tohoto tématu nechopila jiná strana než prapodivný Úsvit; teoreticky bych podobný námět čekala od ČSSD – anebo případně i od KSČM. Leč nestalo se a já se divím proč. Objem vyplácených důchodů by přece mohl zůstat stejný, jen by se jinak rozdělil. Úředníci by díky této změně o práci nepřišli, jenaby vypočítávali a rozesílali dopisy s jinými částkami, a důchodci by předem věděli, o kolik se jim důchod od příslušného dne upraví, a mohli by s touto částkou kalkulovat. Normální člověk, který není gambler,nepodléhá svodům různých nehorázných půjček (reklamu na ně bych trestně stíhala) a pocitu, že pokud si tuto věc nekoupí dnes, totálně prohloupí, přizpůsobuje své příjmy výdajům, a na nezbytné výdaje si dokáže ušetřit, aspoň v normálně fungujících ekonomikách. Jenže u nás bohužel (zejména v případě důchodců) nelze plánovat prakticky nic. Plošné zvýšení důchodů by tuto situaci částečně napravilo a důchodci by si navíc nemuseli připadat jako starý vyždímaný hadr, který po použití už nestojí ani za vyprání. (Jen na okraj: bývalí členové StB si s důchody rozhodně vrásky dělat nemusí).
A z jiného soudku: moje maminka se dožila 88 let, z toho poslední půlrok před smrtí bydlela u nás. Po prodělané mozkové příhodě byla jen otázka času, kdy se podobná záležitost bude opakovat a v jakém stavu maminka bude. Nutně jsme s manželem museli uvažovat o domově důchodců pro maminku;
přece jen už taky sami máme určité zdravotní problémy. Vzhledem k tomu, že naše ani maminčiny finanční příjmy patřily (a patří) doprůměru v dané oblasti, nemohli bychom si dovolit platit pobyt ze svého bez přispění státu. Maminka zažádala o příspěvek na péči a ošetřující lékařka její stav předběžně diagnostikovala jako závislost II. stupně. t.j. 4000/měs. Pominu, jak dlouho trvalo šetření této záležitosti. Není to problém místního úřadu, ten má na vyřízení striktně stanovenou lhůtu, leč pro doktora, který o příspěvku definitivně rozhoduje, žádná lhůta vymezena není. Nakonec přišlo od MÚ rozhodnutí, že maminka byla na základě podkladů diagnostikována jako v závislosti na stupni I., t.j Kč 800. O tomto rozhodla jakási MUDr. pouze od svého psacího stolu. Když jsem se informovala na místním úřadě Prahy 3, kde měla maminka trvalé bydliště, ochotná úřednice (projednou bez ironie) mi sdělila, že odvolání proti rozhodnutí je prakticky k ničemu, protože o něm rozhoduje tatáž doktorka, která původní rozhodnutí vydala, a že je lépe vyčkat pravomocného rozhodnutí a pak se obrátit na revizního lékaře. Pomyslela jsem si něco o Kocourkově, ale trpělivě jsme čekali na definitivní rozhodnutí. Přišlo (s datací 13.3.) pár dní přetím, než maminku odvezli do Motola, kde 22.3. zemřela.
Způsob, jakým se žádá o podobné příspěvky, je časově náročný a poněkud ponižující. Nedokážu si představit, jak by si ho maminka vyřizovala sama, zvláště když naše rodina nevlastní žádný dopravní prostředek. Za vrchol absurdity ovšem považuji to, že o případném odvolání rozhoduje (aspoň na Praze 3) tentýž lékař, který původní rozhodnutí vystavil.
A jak se zachovaly k důchodcům ČD? Prakticky zrušily veškeré výhody pro důchodce; ještě před pár lety bylo možné jezdit za polovinu jízdného, pak bylo nutné zakoupit kartu ve výši 450 Kč/rok jako paušál, takže výhody vznikly až po vyčerpání vkladu. To ovšem platilo do konce loňského roku; letos se vklad zvýšil už na 550 Kč/rok a částka za jízdné se zvýšila z 50% zhruba na 70%, ačkoliv ČD tvrdošíjně avizují “polovinu” jízdného, přičemž se ruší spoje. Kam jdou státní dotace? (Zajímavý názor: http://www.mesec.cz/clanky/ceske-drahy-pro-stamgasty-draz-a-hure/nazory/)
Vážený pane profesore, nevím, jestli je ještě možné v tomto státě něco změnit ve prospěch důchodců. Ti, kdo chtějí být zvoleni, naslibují modré z nebe, jenže skutek utek´ a politikové, zvolení těmi, kdo k volbám šli v bláhové víře lepších zítřků, se obvykle chovají stejně, ne-li hůř než minulá garnitura. (Pokaždé si vzpomenu na Orwellovo 1984; ten člověk byl génius.) Předvolební sliby zůstanou jen sliby a na jejích splnění se rezignuje s tím, že se nenašel konsenzus. Ale znáte přece přísloví o vodě a džbánu. Příští nebo přespříští volby může vyhrát někdo jako T. Okamura, a to nedej bože v případě, že se nenajde někdo s ještě populističtějšími názory. (To není samosebou jen můj názor, ale například i názor mého bývalého kolegy-historika z FSV; když s ním vyrukoval poprvé, byla jsem skeptická, ale vývoj situace mu dává bohužel za pravdu. Ostatně stačí číst i některé internetové časopisy, které nejsou hlásnou tvorbou politických stran.) Každopádně díky Vaší funkci poradce doufám, že se aspoň něco změní, i když nejsem žádný idealista.

S pozdravem, V. Hachová

________________

Autorka poskytla souhlas se zveřejněním příspěvku na webových stránkách Odborné komise pro důchodovou reformu. Příspěvek nevyjadřuje názor Odborné komise pro důchodovou reformu, nýbrž pouze osobní názory a zkušenosti autorky. Příspěvek neprošel jazykovou ani věcnou korekturou.

AdminPříběh paní Hachové

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *