Žůrkovi: Jsme před reformou daní a důchodů – můj pohled jak to bylo u nás v rodině a jak to navrhuji já

Admin HLP Leave a Comment

Moje tchýně Ludmila zemřela před necelými 8 lety, dožila se vysokého věku 93 let. Pochovali jsme ji ve Strážnici.
Babička vystudovala VŠ a pak měla dvě děti: mého pozdějšího manžela Vladimíra a dceru Naďu. Byla to první generace, která nechtěla mít mnoho dětí, ale jen dvě, na které stát tehdy přispíval. Ona sama byla ze čtyř dětí. Její manžel Ferdinand byl z deseti dětí. Samozřejmě ne všichni jejich sourozenci se dožili dospělosti, nebyla antibiotika, umíralo se na infekce. Byla to doba první světové války a po ní, pak krize ve 20 letech. To je doba, kdy se rodili naši rodičové.
Babička odpracovala 26 let, byla 5 roků s dětmi doma na „mateřské“. Do důchodu šla v 55 letech v roce 1967. Zemřela v roce 2005. Důchod tedy pobírala celých 38 let. Můžeme si to dnes dovolit živit důchodce takovou dobu?
Kdyby si chtěla naše babička naspořit v nějakém „pilíři“ na svůj vlastní důchod 10 000,- (průměrný dnešní důchod), kolik by si musela odkládat? Prozradím vám to, jak to vypočítat: odkládané Kč x odpracovaná léta = pobírané Kč x léta pobírání důchodu. Potom to vychází: chci-li pobírat 10 000,-Kč důchodu měsíčně, musím odkládat 15 000,-Kč v průběhu pracovního procesu.
Stát neuvěřitelně dotoval důchod naší babičky, tolik na sociálním neodvádíme. A to ona neměla žádnou operaci. Dnešní důchodci chtějí třeba operaci srdce, která průměrně prodlouží život o deset let – to je dalších deset let pobírání důchodu – můžeme si to dovolit být takhle štědří? Nebylo by lepší tyto operace zpoplatnit?
Z tohoto propočtu mi vychází, že druhý pilíř (navrhovaný ODS a TOP09) je nespravedlivý : „každý si naspořte na své stáří“. Vidím tu stále nedostatek solidarity. Babička sice měla jen dvě děti, přesto pracovala příliš krátko na tak dlouhý věk. Co ženy, které dětí měly víc. Ty strávily výchovou dětí delší čas na MD. Abychom uživili důchodce, musíme mít dostatečné množství pracujících – ti odvádějí sociální, ze kterého se platí důchody. Pracující jsou jen ti, kteří dříve byli dětmi. Musíme zařídit, aby se děti rodily. Lze to řešit i přistěhovalectvím, že na nás budou pracovat gastarbajtři – muslimové – to je problém Francie. To chceme? Proto chtějme raději naše děti, české děti.

Můj návrh. Daň je dnes 15%, sociální–důchodové pojištění 28%, zdravotní 13,5% a ještě si něco případně platíme na nemocenské pojištění (nepovinné). Navrhuji zvednout sociální-důchodové pojištění o 6% na 34%. Nebojte se, hned z toho budeme ukrajovat. A řešit situaci celé třígenerační rodiny:
1) Společné zdanění manželů nebo lépe zdanění rodiny – sečtou se výdělky manželů, podělí se počtem členů rodiny (bezdětní – děleno dvěma, se dvěma dětmi – děleno čtyřmi, atd…). Daň, zdravotní a sociální se bude platit stejně na manželku i manžela, ať je žena v práci nebo na MD – daň i sociální bude za rodinu, ne za každého člena, ne za děti.

2) Společné sociální: Sečtou se výdělky obou manželů a vypočte 34% – důchodové pojištění. Z toho vyplývá, že oba manželé budou mít skoro stejné důchody (až přijde čas). Žena nebude tratit, když se obětuje a porodí víc dětí a bude s nimi nějaký čas doma na MD. Na každé vychovávané dítě se z této částky 34% odečte 3%: tedy rodina z jedním dítětem bude platit 31%, se dvěma 28% – to je jako se platí dnes, to chceme, podporovat rodiny se dvěma dětmi, ti co budou mít 3 děti, zaplatí už jen 25% – ti už budou platit méně než se platí dnes, tyto rodiny se také ještě najdou. Atd. kdyby někdo měl 4 děti, platil by jen 22%…

3) V průměru by rodina měla mít minimálně 2 děti, ne každý je však může mít (neplodnost, příliš velké pracovní vytížení, hodně cestování…). Tito jedinci (případně manželé), kteří třeba nedobrovolně zůstávají bez dětí by také na této reformě netratili. Ti by si povinně svých 6% z 34% spořili v nějakém „pilíři“. Podle dnes schválené vládní reformy 3% mohou spořit ze sociálního, když si k tomu přidají své 2%. Můj návrh by byl podobný, bylo by to 6% namísto 2%+3%.

4) Jak do toho zapojit důchodce? Mladí manželé by ze společných odvodů důchodového pojištění (34%) poukazovali další procento svým rodičům. Tady uvažuji také o 3%, ale možná je to mnoho, stačilo by snad jen 2% na každého člena – máme tady v přímé linii 2 babičky a 2 dědečky, pokud mám neumřou. Což by bylo 12% nebo v případě nižší varianty 8%. Tyto peníze by mzdová účtárna sice manželům strhla, ale příští měsíc by se objevily na účtech prarodičů-důchodců. Pokud jsou manželé tak mladí, že ještě jejich rodiče pracují, šlo by to do společné kasy sociálního, pokud už odkráčeli na věčnost – platí totéž – společná kasa sociálního.
Z toho vyplývá, že každý důchodce by od každého svého dítěte dostával 3% (nebo2%) jeho odvodů. Platí to však jen v případě, že by tento syn či dcera pracovali, netrávili čas lelkováním na podpoře z ÚP nebo dokonce sociálních dávkách.
Tento systém by byl solidární, podporoval by rození dětí, ženy by se necítily znevýhodněny. Střední generaci by motivoval k pracovní činnosti a ta by pak přispívala k důchodu svým rodičům. Mnoho mladých dnes odchází na zkušenou do zahraničí. Souhlasím, ale neměli by tam pobývat celou věčnost. Až rodiče zestárnou, jdou do důchodu, tehdy by se mladí měli vrátit. Pokud to jsou mladí zlatokopové a zůstanou v zahraničí déle, platí sociální třeba na Novém Zélandě, mají se z toho dobře zélanďané, nikoliv jejich rodiče v Česku.

Důchodce by tedy měl čtyři složky důchodu:

1) „Klausovné“ – stejná částka pro všechny, dnes cca 2,5 tis Kč. Všichni máme stejný žaludek. Je to na stravu, aby nikdo nezemřel hlady.

2) Ze zaměstnání, za odpracovaná léta. Tento výpočet můžeme nechat jako dosud, snad ho jen každý rok ponížit nějakým koeficientem, aby se stát nemusel zadlužovat. Od roku 2008, kdy jsme se ocitli v krizi a mnoho lidí ztratilo práci a pobíralo dávky z ÚP, stát tehdy nevybral na sociálním pojištění a musel se začít zadlužovat, aby důchodcům mohl dát důchody v plné výši. Také tady mohly začít vydělávat ty děti, které se po sametu nenarodily. Porodnost tehdy po sametovém převratu klesla na čtvrtinu. Toto musíme napravit a mladým umožnit jednak chtít a také mít děti.

3) Přeposlanou část sociálního od svých vlastních dětí.Tady uvažujeme o 3% (přídadně 2%) ze 34 % sociálního vyměřeného rodině každého syna-dcery. Někdo má děti nadané, vystudovaly, vydělávají mnoho – i to stejné procento je pak vyšší. Někdo děti nevychovával k pracovitosti, solidaritě, morálce – jeho děti pracují jen občas, často pobývají na ÚP nebo MD. I zde bude toto stejné procento představovat menší částku a ona bude nepravidelná. Jiný poslal děti do zahraničí – nebude mít od nich nic, nevychoval je k vlastenectví. I to je spravedlivé. Někdo jen pracoval a pracoval, na děti nebyl čas, nevychoval si živitele, nedostane tedy od něho nic, ale protože dřel a dřel, ušetřil čas, který by svým dětem musel věnovat, čas proměňoval na výdělek a povinně si spořil svých 6% z 34% sociálního – bude pobírat peníze z pilíře spoření (viz níže bod 4). Proto neváhám navrhnout pro rodiče-důchodce těchto už dospělých dětí, aby dostávali také 3% od každé rodinky svého pracujícího dítěte. Je to spravedlivé. A protože sociální i daně by byly odváděny za rodinu, nezáleželo by, zda dcera je zrovna na MD, nebo pracuje. Kdyby se totiž sociální odvádělo za jednotlivce, všichni by chtěli mít jen chlapečky, protože muži na MD nechodí – z MD se sociální neplatí, tudíž by rodiče důchodci nedostávali své přeposlané složky penze od dcer. A co bezdětný? Ten se v prvé řadě má pojistit na stáří. (důchodové připojištění tu máme 18 let od roku 1994 – dnes může mít na něm naspořeno půl milionu). Možná tato skupina lidí utrácí a utrácela své peníze za hlouposti.

4) Toto jsou peníze z „pilíře“ spoření 6%. Všichni se hned neženíme po škole a nemáme hned děti. Pokud bychom byli bezdětní – spořili bychom v povinném „pilíři“ 6% z 34%% na soukromém účtu – může to být formou stavebního spoření, nebo penzijního připojištění – toto jsou dvě formy časem odzkoušené, prověřené, když se vylepší, mohou být novým penzijním spořícím „pilířem“. Může to však být i ten vládní II.pilíř. Zrovna tak, jakmile nám děti vylétnou z hnízda a už si sami vydělávají, stáváme se pro stát bezdětnými – a zase pracujeme a spoříme si svých 6% v tomto novém „pilíři“. Pokud těch dětí nebudeme mít aspoň 10, tak vždy v tomto „pilíři“ bude něco naspořeno. Z toho nám vypočtou další díl penze. Samozřejmě tato část penze bude vysoká u lidí, kteří děti neměli, nevychovávali je, nevzali si žádné z dětského domova a pracovali od školy až k odchodu do důchodu. Také je to spravedlivé. Lidé, kteří měli děti (jedno, dvě, tři…), budou mít z tohoto pilíře méně, protože tyto peníze vkládali do svých budoucích živitelů, do živitelů celé společnosti. Tito důchodci budou mít zase nějaké peníze z bodu (3). Bezdětní jen z bodu (4). U rodinky se dvěma dětmi je to fifty-fifty. Buď 6% spořím nebo 6% vkládám do dětí a ti mi pak až dorostou přeposílají jejich 3% + 3% ze svých rodinných 34% sociálních odvodů. A ještě bych podpořila, aby rodiny po narození potomka mohli čerpat z tohoto „pilíře“. Když je žena po porodu závislá jen na dávkách „rodičovského příspěvku“, aby rodina mohla vybrat až 50% naspořené částky „ z pilíře“ a tím si pokryla zvýšené výdaje. Jsou to nakonec jejich peníze. O to pak budou mít méně při odchodu do důchodu.

Žůrkovi

 ________________

Autoři poskytli souhlas se zveřejněním příspěvku na webových stránkách Odborné komise pro důchodovou reformu. Příspěvek nevyjadřuje názor Odborné komise pro důchodovou reformu, nýbrž pouze osobní názory a zkušenosti autorů. Příspěvek neprošel jazykovou ani věcnou korekturou.

AdminŽůrkovi: Jsme před reformou daní a důchodů – můj pohled jak to bylo u nás v rodině a jak to navrhuji já

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *