Copko: Jak dál s penzijní reformou?

Admin HLP Leave a Comment

Návrh na změnu penzijního systému od 1.1.2017.

Nabízím námět k zamyšlení. Druhý pilíř se rušit nemusí. Existuje relevantní kompromisní řešení. Buď druhý pilíř změnit podle zcela nového systému, anebo založit konkurenční 4. pilíř a v současném 2. pilíři provést jen změnu poměru 3% + 2% na poměr 1% + 4%, a tím tak poslat současný systém 2. pilíře do přirozeného a postupného útlumu. V 1. pilíři by se pak provedla jen úprava věkové hranice odchodu do důchodu.

Průměrný věk dožití je v současné době u našich žen 81 let a u mužů 75 let. Průměrný věk zdravého života je u žen 64 let a u mužů 62 let. Protože Češi umírají zhruba o čtyři roky dříve než obyvatelé západní části Evropy, proto bych považoval od státu za slušné, aby věková hranice odchodu do důchodu byla stanovena pro ženy i muže na přijatelných 63 let. Tento návrh vychází z předpokladu, že v průměru lidský život má 3 etapy, 20 let mládí a příprava na povolání, 40 let práce a 20 let čerpání penze, a takto by to mělo ještě dlouho zůstat. Pokud by se tedy měl věk odchodu do důchodu prodlužovat, tak jen na základě přímé úměrnosti ke zvyšování průměrného věku dožití.

V současné době je nejvíce napadán 2. pilíř, jehož založení považuji za velmi správné a opravdu nezbytné. Naučit budoucí generace odpovědnosti za svůj život i životní standard považuji za klíčové směřování i pro 22. století.

Tento 2. pilíř, který je nyní výhodný jen pro občany s nadprůměrnými příjmy, pro penzijní fondy, banky a životní pojišťovny, by však šel v budoucnu změnit podle zcela nového, státem garantovaného systému ČNDS (Česká národní důchodová spořitelna). Odvody na sociální pojištění do 1. pilíře by tak mohly zůstat na stávající úrovni 28%. Opt-out do 2. pilíře by mohl být zrušen, nebo alespoň snížen ze 3% na 1%, protože jinak by velmi oslaboval solidární 1. pilíř.

Úspory v ČNDS by byly úročeny ve výši inflace a úroky by nebyly zdaňovány. Přístup k úsporám by byl prakticky kdykoliv, nejdříve 1 měsíc od posledního výběru. Jen úroky by byly vypláceny s odkladem – až po dosažení věku 63 let nebo při skončení spoření. Za 40 let spoření by si občan mohl v tomto systému naspořit maximálně 2,4 milionu Kč plus úroky (v dnešních relacích), a za takové úspory se stát může bez problému zaručit. Už dnes banky pojišťují úspory na 100 tisíc euro. ( Za 20 let, od roku 1994 do roku 2013, byla průměrná inflace 4,3%. Státní dluhopisy, tak ty také bývají úročeny kolem 4%.) Tento způsob spoření by byl pro občany podstatně výhodnější, než nyní i pro ně prodávané státní dluhopisy.

Možná je tak varianta, že pouze a jen už schválený 2. pilíř by se úplně změnil podle nového systému ČNDS. Nově upravený 3. pilíř, který platí od 1.1.2013 by zůstal v platnosti. Jen u nových smluv penzijního připojištění, s platností od 1.1.2017 by se úplně zrušil státní příspěvek. U starých smluv, s platností před tímto datem, by se příspěvek i nadále vyplácel. Pokud by nebylo možné změnit už schválený druhý pilíř, tak potom by ještě šlo tento důchodový systém rozšířit o konkurenční 4. pilíř, založený na systému ČNDS, který by byl výhodný nejen pro bohaté, ale i pro chudé občany.

Základní podmínky pro vznik České národní důchodové spořitelny (ČNDS)

1. K 1.9.2016 založit státní instituci „Česká národní důchodová spořitelna“ (ČNDS), která by fungovala na podobném principu jako současná Poštovní spořitelna. Úspory by byly úročeny minimálně ve výši inflace a úroky by nebyly zdaňovány. (Úroky by měly být takové, aby při dlouhodobém spoření nedocházelo k žádnému znehodnocení úspor, a tak ke snižování jejich reálné kupní síly). Úspory by byly chráněny státem i před znehodnocením těchto úspor kriminální činností. V ČNDS by mohly spořit jen fyzické osoby s trvalým pobytem v České republice starší 15ti let. Tato státní spořitelna – ČNDS by využívala infrastruktury České pošty. Náklady na zřízení by byly naprosto minimální, protože by stačilo jen vypracovat počítačový program pro spoření v ČNDS, a tento program nainstalovat do vybraných počítačů České pošty. Nic víc. Každodenně uložené peníze na přepážkách České pošty do ČNDS by byly obratem ukládány na účet u ČNB a část by byla téměř „okamžitě“ použita pro financování provozu státu. Když by se například za první rok uspořilo v ČNDS 90 miliard, tak třeba z toho 50 miliard by mohlo být následující rok investováno např. do výstavby dálnic. Systém ČNDS je také velmi podobný i plánu vlády, potažmo ministerstva financí, které navrhuje sesypat na jedno místo, tj. do ČNB, peníze ze všech státních organizací navěšených na stát, jako jsou státní fondy, obce, kraje, vysoké školy. Viz článek v MF DNES ze dne 12.4.2012 – „Miliardy z účtů fondů a obcí odplynou do ČNB“. Úspory na penze v ČNDS by se tak také „sesypaly“ na účet u ČNB.

2. Způsob spoření:

- pravidelně měsíčně – rozpětí od 100,-Kč do 5 000,-Kč. (maximálně měsíčně 25% z průměrné hrubé mzdy ve státní správě) Toto rozpětí by se každý rok valorizovalo o výši inflace.

- možnost „zpětně dospořovat“ až do celkově možné – omezené výše úspor (mimo úroků)

- vkládat kdykoliv, a to na každé poště

- v případě, že vkladatel dovršil věkovou hranici odchodu do důchodu, tj. věk 63 let, měl by už trvale možnost si dospořovat až do maximálně možné (valorizované) výše úspor, což by bylo ke dni 1.1.2017 – 2,4 milionu Kč.

3. Způsob výběru úspor:

- kdykoliv – a to na každé poště, (nejdříve však vždy 1 měsíc od posledního výběru)

- postupně – pravidelně měsíčně v dohodnuté výši

- výběr části úspor nebo i všechny úspory

- jen úroky vypláceny s odkladem až po dosažení věku 63 let nebo při skončení spoření

4. Úspory v ČNDS by přecházely na dědice a stejně tak jako úroky v ČNDS by nepodléhaly žádné dani – byla by to tak další pomoc pro pozůstalé.

5. Rozpětí, v kterém lze pravidelně měsíčně spořit by bylo k 1.1.2017 od 100,-Kč do 5 000,-Kč (maximálně měsíčně 25% z průměrné hrubé mzdy ve státní správě) s tím, že každý rok by se toto rozpětí valorizováno o výši inflace. Toto rozpětí je zavedeno proto, aby velmi bohatí

lidé nezneužívali velmi výhodného úročení v ČNDS tím, že by si ukládali krátkodobě částky řádově v milionech korun a kdykoliv si je pak zase vybírali.

6. Dospořování jen do výše celkových úspor (mimo úroků), je součin počtu kalendářních měsíců, které uplynuly od počátku spoření v ČNDS ( nejdříve však od 1.1.2017) až do doby vlastního vkladu a maximální možné měsíční úložky (k 1.1.2017 – 5 000,-Kč, valorizované vždy o výši inflace za uplynulé roky).

Příklad: Každému občanovi s trvalým pobytem v ČR staršímu 15ti let k 31.12.2016 by byl automaticky založen osobní účet u ČNDS s účinností od 1.1.2017. Účet by byl aktivován až při prvním osobním vkladu na kterékoliv poště – podepsáním smlouvy. Způsob spoření. Například 15ti letý student, protože bude pokračovat ve studiu a nebude mít žádný finanční příjem, tak si nebude ani spořit v ČNDS. Po 10ti letech studií si už začne pravidelně měsíčně spořit např. 1 000,-Kč, (pro jednoduchost se v příkladu nepočítá s valorizovaným rozpětím spořené částky). Po dalších 10ti letech spoření bude mít na účtu svých vložených 120 000,-Kč + úroky. Následně se jeho finanční možnosti natolik zlepší, že bude mít možnost si dospořit na maximální možnou částku, proto může vložit až takovou částku, která ve svém součtu s dosavadními úsporami (mimo úroků) nepřekročí částku – 1 200 000,-Kč, (20 let od založení osobního účtu = 240 měsíců x 5 000,-Kč – což je maximálně možná spořená částka při daném rozpětí). Takže může dospořit jen maximálně 1 080 000,-Kč.

7. Za velmi přísných podmínek, tak aby nedošlo k ohrožení čerpání úspor, lze v mimořádných situacích použít finanční prostředky z ČNDS jako bezúročnou půjčku („polštář“) do státního rozpočtu, například k dofinancování prvního pilíře penzijního systému nebo i k financování státních dluhopisů. Dá se předpokládat, že už v prvním roce fungování systému ČNDS by cca 1,5 milionu občanů starších 15ti let bylo schopno přesunout své úspory z bank do ČNDS v maximálně možné výši tj. 12 měsíců x 5 000,- Kč = 60 000,- Kč, čímž by tak už po prvním roce spoření bylo v ČNDS 90 miliard korun.

Posilovat udržitelnost systému jeho další diverzifikací považuji za zcela chybné směřování.

90% občanů vůbec nepotřebuje mít peníze rozestrkané všude možně a ztrácet tak nad nimi přehled. Stačí jen jeden státní „fond“, který bude garantovat to hlavní, a to je, že se jeho úspory nerozkradou.

Bohatým a schopným, kteří mají zájem i čas sledovat vývoj na kapitálových trzích nic nebrání v tom, aby mimo spoření v ČNDS investovali – diverzifikovali – své nadbytečné peníze třeba i v jiných finančních produktech, kde si zajistí vyšší výnosy.

Současný deficit důchodového systému se pohybuje kolem 50 miliard ročně, při výši odvodu na sociální pojištění 28%. Jde tedy o to, jak každoročně získat těch chybějících cca 50 miliard.

Zde je několik příkladů:

- stát by velmi ušetřil na tom, že by nemusel vydávat v takovém rozsahu státní dluhopisy. (Odhad – každý rok by úspory občanů v ČNDS rostly o 60 miliard – byl by to tak určitý „polštář“ pro 1.pilíř). Částečně by se stát vymanil i ze závislosti na hodnocení ratingových agentur a nevyzpytatelnosti zejména zahraničních věřitelů – investorů do státních dluhopisů.

- u nových smluv penzijního připojištění, stavebního spoření a životního pojištění s platností od 1.1.2017 by se úplně zrušil státní příspěvek a daňové zvýhodnění. U starých smluv, s platností před tímto datem, by se dále příspěvek vyplácel, ale nebylo by možné platnost těchto smluv účelově prodlužovat. Tímto způsobem by tak nastal postupný útlum různých státních příspěvků, čímž by se ve státním rozpočtu i ušetřilo.

- stát by také velmi ušetřil, když by urychleně a účinně řešil boj proti korupci, zdanění hazardu, úniky příjmů do daňových rájů, razantní postih práce na černo a zejména když by vrátil zpět úpravy daní a pojistného, ke kterým došlo během reformy veřejných financí v letech 2008-2009, které připravily důchodový účet o 25 miliard. Přitom ještě v roce 2007 byl na důchodovém účtu přebytek 13 miliard korun. To, že v minulosti stát přebytky na výběru pojistného používal do státního rozpočtu, a nyní by to měl do systému postupně vracet, nemá smysl dále rozebírat. Dosud chybí, veřejnosti známá, ucelená bilance v této věci.

- stát by velmi ušetřil, když by ukončil všechny uzavřené dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic, protože ty v praxi slouží jen k bezplatnému „pojištění“ pro soukromé subjekty na úkor státu, a tak k vysávání financí ze státního rozpočtu přes různé účelové arbitráže, především s takovými zeměmi, jakými je např. Kypr.

Dá se předpokládat, že převážná většina občanů by postupně přesunula svoje úspory z bank do výhodnějšího systému ČNDS. Nevidím na tom nic špatného pro občana. Občané tady nejsou kvůli bankám, ale banky jsou tady od toho, aby sloužily občanům. To se ale zatím moc nedaří. Privatizací bank bylo slibováno, že se zvýšením konkurenčního prostředí se sníží i poplatky. Realita je však taková, že naše banky se na nás občany pěkně „domluvily“ a ordinují nám jedny z nejvyšších bankovních poplatků v Evropě. Nevidím proto žádný důvod, aby založením ČNDS se bral nějaký ohled na soukromé banky. Jinak spoření v ČNDS by bylo stejně jen v omezené výši – měsíčně maximálně 25% z průměrné hrubé mzdy ve státě.

Občané by si tak mohli výhodně spořit na důchod za úroky ve výši inflace a naopak stát by měl k dispozici finanční prostředky s možností je investovat např. do výstavby dálnic.

Podle mého názoru, pokud ČSSD chce založit silnou státní banku a přitom minimalizovat nebezpečí mezinárodních arbitráží, tak je případná Česká národní důchodová spořitelna tím nejlepším kompromisním řešením.

Více o novém systému ČNDS včetně odpovědí na oponentní názory na:

www.penzijni-reforma.nazory.cz

Vlastimil Copko

________________

Autor poskytl souhlas se zveřejněním příspěvku na webových stránkách Odborné komise pro důchodovou reformu. Příspěvek nevyjadřuje názor Odborné komise pro důchodovou reformu, nýbrž pouze osobní názory a zkušenosti autora. Příspěvek neprošel jazykovou ani věcnou korekturou.

 

AdminCopko: Jak dál s penzijní reformou?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *