Jakl: Důchodové zajištění

Admin HLP Leave a Comment

Výdaje státu na důchody mají dlouhodobě rostoucí tendenci. Více lidí se dožívá vyššího věku a jak od 60. let minulého století rostla porodnost, s odstupem času poroste také počet lidí v důchodovém věku narozených v tomto období. Peněz se v důchodu nenají, pokud za ně nebude mít kdo pracovat. Tím problematičtější je ale situace, když tyto ročníky v důchodu mají zajistit další ročníky naopak slabé z 80. a zejména 90. let minulého století. Není nic horšího, než nejistota. Stát by tedy měl především říci, jak se mají lidé na důchody zajistit.

Zatím k nějakému jasnému závěru nedošla ani důchodová komise. Chce to jistě nějaký analytický čas, ale také určitou vizi. ČSSD šla do voleb s rušením rizikového 2. pilíře penzijní reformy. Uvědomuje si také situaci lidí s nízkými důchody a zvyšuje je. Hospodářský růst to umožňuje a ostatně peníze od státu důchodcům k oživení hospodářství také přispívají.

Důchodový systém je nyní financovaný především sociálním pojištěním. Jeho snížením se chlubí ODS, i když to pro tento systém a potažmo vyplácení důchodů přináší problémy. Na rozdíl od důchodového spoření ale jeho účastníkům dává jistoty zajištění bez ohledu na věk jejich dožití a hodnotu peněz. Pokud někdo umírá v předdůchodovém věku, byl čistým plátcem pojištění, ale nebolí ho to. Podobně se ale ani neuvažuje, když někdo platí pojištění domácnosti a nevyhořel, nebo když platí zdravotní pojištění a neonemocněl.

Pokud i ODS říká, že na důchod je nutné více šetřit, proč má problém s úsporami odvedenými formou důchodového pojištění? Vyplácení peněz garantuje stát, ale o peníze na důchodovém účtu mají zájem privátní finanční společnosti. Formou spoření mohou lidé platit přímo jim a živit bankovní úředníky. Cílem státu je ovšem co nejlepší zajištění lidí v důchodovém věku, nikoli přiživování bankovního sektoru.

Spíše většina lidí je ochotná platit vyšší sociální pojištění minimálně jako před reformou ODS. Není to o nic méně zodpovědné, než když si do důchodu ještě spoří. Uměním ODS ale bylo vztáhnutí, že sociální pojištění si jakoby neplatí zaměstnanci, ale jejich zaměstnavatelé. Čím vyšší jsou jeho odvody, tím jakoby více šlo proti samotným zaměstnavatelům. Nicméně hodnotu u zaměstnavatelů vytvářejí přímo zaměstnanci a sociální pojištění je jejich odvodem, který s výplatou jen rovnou odesílají jejich zaměstnavatelé.

Hodně diskutovaný je věk odchodu do důchodu. U manuálních profesí je doslova černou můrou jeho posouvání. Starším lidem zejména u těchto profesí navíc chybí výkon a zaměstnavatelé o ně nemají zájem. Pokud tito lidé v životě nic jiného nedělali, nelze to u nich čekat ani po padesátce a končí častěji třeba i nezaměstnaní, nebo z práce více vyčerpaní. Ze sociálního účtu stát ale může zaměstnavatelům poskytovat dotace – ne větší, než sociální dávky pro jinak nezaměstnané padesátníky. Na nižší výkon starších zaměstnanců je nutné brát ohledy (kratší směny, nižší úkoly), přesto mohou být s pobídkami pro zaměstnavatele atraktivní. Posun odchodu do důchodu a aktivní vyšší věk je za takového předpokladu přijatelný pro více lidí. Pokud se bude lépe dařit nabízet práci mladým (někdy na odchod starších dokonce čekají), ani takový posun není nutný.

 

Mgr. Jiří Jakl

________________

Autor poskytl souhlas se zveřejněním příspěvku na webových stránkách Odborné komise pro důchodovou reformu. Příspěvek nevyjadřuje názor Odborné komise pro důchodovou reformu, nýbrž pouze osobní názory a zkušenosti autora. Příspěvek neprošel jazykovou ani věcnou korekturou.

AdminJakl: Důchodové zajištění

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *